Podieľanie sa účastníčky Miladky na tomto stretnutí

Ve středu 30.  5.  na  večerním SKENOVÁNÍ A LÉČENÍ  jsem byla jediná účastnice a kromě skenování a léčení jsem zažila i působení nové Shakti ANIMA – (protože jsem dostala čas jenom pro sebe).   

Je to jedna ze schopností 3.oka, do které zasvěcuje Swamiji v Indii na programu MAHASADASHIVOHAM. 

Karin, která sezení vedla, navrhla, že uděláme zmenšování – použití Shakti ANIMA. Poslala mne pro metr, abych si změřila útvar na hrudi – sternu před léčením a Shakti Anima.

(Na LÉČENÍ, SKENOVÁNÍ A UKONČOVÁNÍ chodím již od února na večerní oboustranné programy na Zoom. Na hrudi a v plících mám útvary a jsem v péčí lékařů. Útvary se zmenšují!)

Já jsem si šla pro obyčejný krejčovský metr a v nejširším místě jsem si změřila  útvar. Bylo to 6,2 cm.

Pak začalo léčení.  Karin zazpívala mantru, všichni jsme sepjali ruce do příslušné mudry. Zavřela jsem oči. Pak jsem ucítila vpravo nahoře na tom útvaru štípání.  Přemýšlela jsem, co mi to připomíná a připadlo mi to, jako by někdo  nehty  oštipoval okraje toho útvaru nahoře vpravo.  Štípalo to dost, ale  ne nesnesitelně.  Na stejném místě se to opakovalo  s  krátkými přestávkami asi třikrát.  Přemýšlela jsem, jestli je to štípání nehty, nebo něco  jiného.  Připomínalo mi to ještě, jakoby nějací malí trpaslíci ostrými motyčkami  ukopávali  okraje toho útvaru.  Prostě to, s čím pracovali  bylo hodně ostré.

Potom štípání přešlo dolů.  Překvapilo mě,   jak  moc dole to bylo.  Tam se to opakovalo jen jednou a bolest z toho štípání nebyla tak intenzivní.  Potom se zase štípání vrátilo nahoru na pravou stranu, kde  už  to před tím bylo.   Pak na tom místě vpravo se něco  změnilo  a já jsem měla pocit, jakoby  to už nebyly motyčky, ale  jako by  to  byl nějaký válec s tupými ostny. Jezdil po  okrajích  toho útvaru.  Nebylo to bolestivé, ale bylo cítit, že se tam něco děje.  

 Pak jsem cítila štípání  zespodu toho útvaru. Už si nepamatuji, jestli se to opakovalo jednou  nebo dvakrát.  Ale   bylo to spíš slabší.

Potom byla nějaká přestávka,  a já jsem  si zase  přes svoje třetí oko volala Swamijiho.  Zdálo se mně,  jakoby přes moje třetí oko protáhl svoji ruku a celý ten  nádor chytil do ruky a zmáčkl. Nejdříve se z toho sypal písek a potom  z toho tekla nějaká tekutina. 

Potom zase následovalo štípání.   

Ještě si pamatuji, že jsem si říkala,  že  to štípání cítím jakoby na okraji  celého  toho útvaru v hrudníku.  Mohla  bych ta místa namalovat a bylo to větší než  jsem si kdy myslela.  Pak přišel pocit, že  to někdo vytahuje pryč.  Přišla mi představa, jakoby někdo na hladině rybníku sbíral žabince, které jsou  různě pospojované, ale netvoří souvislý útvar.  Zdálo se mi, že se to musí sbírat na několikrát. Ale šlo to sebrat. Jenom ne najednou.

Pak zase štípání přešlo na pravou stanu , trochu do pravého prsu, pak  vpravo až pod klíční  kost , asi doprostřed klíční kosti.  A  pak znovu a znovu do jednoho místa vpravo nahoře, ale ne až pod klíční  kostí.  Opakovaně to tam někdo chtěl uštípnout nebo odříznout.  Opakovalo se to  několikrát . Já jsem měla pocit,  že tam  je něco jako hlavní žíla,  která nejde přerušit  a musí  se to  opakovat.

Pak jsem měla pocit, jakoby mi uvnitř  hrudi  visel nějaký útvar,  který  jsem i já v představě  zkoušela dát pryč.  Vlastně jsem chtěla použít techniku externalizace , ale pak mi přišlo, že se tak nemám do toho zapojovat.

Když bych měla popsat, jak ten útvar, který mi visel v hrudi  vypadal,  tak jsem ho viděla  jako nějakou tmavší  plachtu,  kterou někdo drží  za okraje. Něco takového   používají  hasiči.  Střed plachty  byl  trochu prohnutý, jako by  to tam bylo tlustší nebo tam byla nějaká tekutina.  Měla  jsem pocit, že už to není moje, že to není se mnou spojené.  A tak jsem si zase přivolala  Swamijiho. 

Pak už nevím, co se dělo.

Když jsem se probudila, tak mi Karin řekla, že mně Swamiji operoval.  

A já jsem si uvědomila,   že to jsou ty pocity, které jsem během  celé doby měla.  Ale před tím mně to nenapadlo.

Karin také říkala, že to trvalo celou hodinu nebo dokonce víc.

Mně to nepřipadlo, že je to hodina.

Nakonec jsem  si  zase změřila  ten útvar v nejširším místě.  Bylo to 5,8cm.

Karin řekla, že jí přišla  informace,  že si to mám změřit ráno.

Nakonec jsme se rozloučili modlitbou.

Všem,  kteří mně léčili moc děkuji – Priyi Manohari i Stance. A SWAMIMU NEJVÍC.  Cítím lehkost. Dobře se mi dýchá,  když se zhluboka nadechnu, tak se nerozkašlu.  Všem moc děkuji.

Pociťuji  obrovskou důvěru ve Swamijiho.